Michal Koch

Střední odborná škola Znojmo, Dvořákova

Kdo jsem? Jsem člověk, kterému se plní jeho sny.

Od raného dětství jsem se toužil stát kuchařem. Miloval jsem chutě, vůně a barvy, které nabízela kuchyň. Po základní škole jsem nastoupil do učebního oboru Kuchař – číšník, jehož absolvování mi dalo odborný základ pro vaření, obsluhu i stolování. Ale věděl jsem, že chci víc, a proto jsem získal maturitu v nástavbovém studiu.

Svůj profesní život kuchaře jsem začal mezi muži stejného věku v základní vojenské službě. Mým prvním zaměstnáním byla pozice kuchaře v restauraci AD Astra Hnanice. V této restauraci jsem se od našeho šéfkuchaře učil novým věcem a sbíral poznatky a zkušenosti v gastronomii. Po 9 letech jsem přijal pracovní nabídku v selské restauraci Sýpka Jevišovice, kde jsem jako první kuchař pracoval krásných sedm roků. Staral jsem se o kompletní chod kuchyně, sestavoval jsem jídelní lístek a plánoval společenské akce. Především jsem se pořád učil, a to nejen v naší republice, ale i v zahraničí. V průběhu stáže v Rumunsku mě okouzlila jejich kuchyně a nasbírané zkušenosti jsem využil i v naší restauraci. Nešlo pouze o dovezené recepty, ale také o přenesení mentality lidí a jejich zvyklostí tak, aby naši hosté měli při konzumaci připraveného menu pocit, že jsou právě v rumunských horách nebo sedí na pobřeží Černého moře. Asi právě tehdy jsem pochopil, že servírovaný pokrm je nejenom jídlem, ale má také svou mentalitu a duši. Dodnes považuji za velkou čest, že jsem osobně vařil pro pana prezidenta Zemana nebo připravoval raut pro ministerstvo zemědělství pod vedením pana Jurečky. Po prodeji restaurace jsem byl požádán novými majiteli o pomoc s jejím znovuotevřením. Výzvu jsem přijal a působil jsem zde jako šéfkuchař. Tehdy poprvé jsem začal pracovat s žáky oboru Kuchař-číšník v rámci jejich odborného výcviku. Další cesta v pozici šéfkuchaře mě zavedla do hotelu Bermuda Znojmo. Po dvou letech jsem přijal další životní výzvu, a tou bylo otevření zámecké restaurace Suchý čert v Jevišovicích. Po celou dobu jsem měl na starosti také mladé adepty kuchařského řemesla a postupně jsem zjišťoval, jak moc mě naplňuje být těmto začátečníkům průvodcem gastronomií a rádcem v jejich profesním a někdy i osobním životě. Snažil jsem se na ně přenést své nadšení, svoje radosti a své ideály. Vždy jsem uznával vlastnosti jako jsou slušnost, vstřícnost, pracovitost, píle, důvěra, loajalita, a to jsem vyžadoval i od nich. Stále více jsem se zamýšlel nad možností více se věnovat výchově mladé gastronomické generace. Když přišla nabídka ze Střední odborné školy Znojmo, Dvořákova, dlouho jsem se nerozmýšlel a přijal jsem místo učitele odborného výcviku žáků oboru Kuchař – číšník.

Tato práce je úžasná a moc mě baví. Jsem rád, že mohu předávat žákům zkušenosti, které jsem nasbíral během svého profesního života. Probouzím v mladých lidech chuť pracovat v gastronomii a ukazuji jim, že i „obyčejný“ člověk se může stát šéfkuchařem, když na sobě bude pracovat. Ale také je učím, že kuchařské řemeslo je kolektivní práce a snažím se jim jít příkladem vzájemnou spoluprací s ostatními pedagogy a zaměstnanci ve škole. Dobré vzájemné vztahy, důvěra v druhého člověka, týmová práce, spoluzodpovědnost-to je nejen základ spokojeného života, ale také recept na vytvoření úžasného menu. Uvědomil jsem si, jak moc podobné je vaření a utváření mladého člověka.

Společně se svými svěřenci propaguji špičkovou gastronomii a budujeme tak dobré jméno naší školy. Každý úkol, každou soutěž, každou prezentaci bereme jako další životní výzvu a její uskutečnění nás společně posouvá dál. Tento pocit mě naplňuje.

Nikdy jsem nelitoval svého rozhodnutí vstoupit do školství a jsem zde šťastný. Šťastným mě dělá pocit, že mohu žáky nejen vzdělávat, ale také se podílet na jejich výchově. Chci a dělám vše pro to, aby naši absolventi měli šťastný a spokojený pracovní i soukromý život jako já.