Olga Kovaříková

ZŠ a MŠ Přerov nad Labem

Vystudovala jsem PedF UK v oboru ČJ-D souběžně s Konzervatoří a VOŠ Jaroslava Ježka v oboru kontrabas. Profesionálně se věnuji i zpěvu a svůj život si bez hudby dokážu jen těžko představit. Moje srážka s učitelskou realitou gymnázia hned po VŠ však byla tvrdá a dlouho to vypadalo, že učitelská dráha zkrátka není pro mne. Vnitřně mne ničilo, že jsem se stala prodlouženou rukou systému zaměřeného na výkon. Bylo mi jasné, že chci učit jinak a lépe, než jsem sama zažila, ale nevěděla jsem jak na to. Věnovala jsem se tedy dál aktivně hudbě, dokončila jsem doktorské studium a nakoukla do tajů knihovnictví díky práci v Národní knihovně. Až s narozením vlastních dětí jsem začala přemýšlet o svém návratu k učení. Když jsem sledovala jejich přirozené učení a samozřejmou vnitřní motivaci, začala jsem přehodnocovat svůj pohled. Co, jak a proč se sama kdy skutečně učím? Co si vlastně z nekonečného “biflování” už vůbec nepamatuji? Dostala jsem příležitost učit HV a D na klasické vesnické ZŠ s malým počtem žáků ve třídě. Rozhodla jsem se začít znovu a jinak, vzdala jsem se např. tradičních učitelských “zbraní” v podobě písemek a zkoušení.

Myslím si, že děti jsou schopny se přirozenou cestou a nápodobou samy naučit spoustu věcí i bez mé pomoci. Jsem přesvědčená, že čas, který se mnou MUSÍ v rámci základního vzdělávání strávit, by měl být pro všechny zúčastněné v danou chvíli co nejkvalitnější a mým učitelským úkolem je snažit se tyto podmínky zajistit. Kvalitou spolu stráveného času ovšem nemyslím okamžité skvělé výsledky, ale spíše rozvíjení vzájemné důvěry, vytvoření podmínek pro otevřenou diskusi a kladení otázek, možnost zažít bezpečně chybu i neúspěch, možnost říct, že se mi něco nelíbí, že se něco nepovedlo nebo naopak mít možnost volit si, co se budu učit. Při výuce vycházím z metod RWCT, zážitkové pedagogiky, snažím rozvíjet historickou gramotnost. V rámci hudební výchovy, které se věnujeme činnostně, je pro mne nejdůležitějším cílem společný zážitek, skrze který mohou děti porozumět třeba i složitější hudbě. Hra, zkoumání, diskuse, zážitek a reflexe jsou nedílnou součástí našich hodin.

Moje motivace k učení a ideály jsou jednou věcí, realita ve třídě samozřejmě věcí druhou. Mám pocit, že moje učitelská cesta je dlážděna neustálými metodickými pokusy a neúspěchy, z nichž se snažím něco naučit. Nejlepšími učiteli jsou moji žáci, kteří mi dokáží dát zpětnou vazbu velmi otevřeně. Obecně mám pocit, že má cesta k cíli “kvalitní učitel” nikdy neskončí a jsem velmi vděčná všem smysluplným seminářům pro učitele, které jsem mohla zažít, stejně jako otevřeným diskusím se svými kolegyněmi/kolegy.

Nedílnou součástí mého učení se je sdílení zkušeností s dalšími učiteli. Na svém blogu Hravá dějeprava sdílím své nápady a materiály, stejně tak i přípravy dalších učitelů, kteří jsou ochotni se podělit. Zjistila jsem, že když formuluji svůj nápad pro ostatní, posouvá mne to dál a nutí mne to ještě více se zamýšlet nad procesem učení. Těší mě, že jsem součástí učící se komunity Vzájemné učení+ nebo že se mohu v posledních 3 letech jako lektorka podílet na tvorbě projektu OPUSY NA KUSY České filharmonie.