Barbora Havířová

Gymnázium Brno, Elgartova

„Cesta s micro:bitem je opravdu široká – a nejen s micro:bitem, takže hodlám šířit nadšení z programování dál.“ (Barbora Havířová, Meet and Code events in Czech Republic, video na YouTube)

Možná to na první pohled není vidět, ale je tam všechno: micro:bit jako prostředek k učení, se kterým Barbora Havířová dlouhodobě pracuje, ale nejen ten (protože možností je mnoho), myšlenka vzdělávání jako cesty, a to cesty široké, a snad to nejpodstatnější: šířit nadšení dál.

Barbora Havířová je neuvěřitelná. To má společné s mnoha dalšími nominovanými – a mnoha jinými, kteří třeba o Global Teacher Prize vůbec nevědí. Jak vidno z úvodního rozboru, i ve zcela obyčejné větě, která se netýká didaktiky, je její pedagogické přesvědčení hmatatelné: vzdělání jako cesta, nadšení, které je třeba šířit, potřeba ve všem tušit, hledat a někdy i nacházet souvislosti. To vše vnímají a kladně hodnotí studenti Gymnázia Elgartova v Brně, kde Barbora Havířová učí fyziku, informatiku a matematiku:
„Jste pro mě takový malý chameleon, který se snaží každému z nás přizpůsobit a naučit ho tím něco nového.“
„Já osobně strašně oceňuji vaše nadšení, s kterým do hodin chodíte a které se vždy nějakým způsobem přenese i na mě :).“

„Vaše zapálenost a způsob vysvětlování a učení, spojený s praxí, hrami, kvízy, prezentacemi, dobrovolnými úkoly, náročnostně rozdílnými příklady a mnohý dalším, mě neskutečně motivovaly a troufám si říct, že právě díky nim jsem zjistila, že fyzika a já zas tak hrozní nepřátelé nebudeme.“

Vede kroužek programování, vede studenty, kteří vedou kroužek programování na ZŠ, spolupracuje s knihovnami, za propagaci programování a podporu studentů i učitelů z různých škol získala na EU Code Week oceněnění Outstanding Leading Teacher, podporuje kolegy na pracovišti (díky čemuž výuka na gymnáziu hladce přešla do online prostoru již v březnu 2020) a šíří nadšení z objevování světa kolem nás.

A v neposlední řadě má plnou podporu kolegů. Tento text sepsal kolega češtinář, který si dobře uvědomuje, že sebelepší medailonek neukáže celého člověka. Nahlédnout do duše se snad dá v okamžicích, kdy se nehlídáme, nepíšeme medailonky do soutěží a nepotřebujeme se prezentovat. V jednom z nedávných e-mailů mi Barbora Havířová poslala fotku želvy a text, který její přístup k životu (Báry, tu želvu neznám) ukazuje v plné kráse:
„Posílám ti pro radost naši želvu, protože na mě vyskočila, když jsem chtěla přiložit soubor. Už je u nás měsíc a je to nejúžasnější zvíře na světě. Vstane kolem desáté, jde se vyhřívat, projde se, nají se, jde se vyhřívat, přemýšlí, projde se, zahrabe se a v šest už spinká.“

Možná to na první pohled není vidět, ale je tam všechno.