Aleš Benda

ZŠ Vratislavice nad Nisou

Má učitelská cesta rozhodně nebyla přímá. Po absolutoriu na Pražské konzervatoři, jsem se pět let věnoval profesionální hře na kontrabas v Karlovarském symfonickém orchestru, Pražské komorní filharmonii a Českém národním symfonickém orchestru. Procestoval jsem s orchestrem velkou část světa a hrál na slavných pódiích s největšími umělci.

Mým prvním pedagogickým angažmá byla práce lektora školního klubu ve Vraném nad Vltavou. Tu jsem po roce rozšířil o pozici asistenta pedagoga u chlapce s ADHD a prací školního metodika primární prevence. Zde jsem se setkal s nesmírně inspirující paní učitelkou, která ovlivnila mé pedagogické uvažování ve smyslu přístupu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami i dětem tzv. intaktním. Její laskavost, obětavost a empatie, je pro mne i dnes velkým vzorem. Zároveň jsem mohl v této třídě učit děti hudební výchovu. Později jsme s dětmi založili třídní kapelu a pravidelně vystupovali na školních akcích i mimo školu. Od té doby mne dětské  školní kapely v různém složení a žánru doprovázejí během mé pedagogické kariéry. Zatímco hodiny běžné hudební výchovy jsou koncipovány pro širší spektrum dětí s nadáním i bez a akcentují přirozenou touhu člověka po kráse a harmonii, ve školní kapele dostávají příležitost hudebně nadané děti, které společnou hrou posouvají dál své hudební i sociální dovednosti.

Během mých učitelských let jsem zároveň vystudoval nejdříve bakalářské a poté magisterské studium Speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zároveň jsem absolvoval dvouletý systemický výcvik v hudebně dramatických terapiích a pětiletý psychodynamicky orientovaný psychoterapeutický výcvik SUR se zaměřením na arteterapii. 

V současnosti se dál pravidelně vzdělávám v mém „dvojoboru“ hudební výchova a speciální pedagogika formou seminářů a kurzů. Jako člen České Orffovy společnosti dvakrát ročně na Orffově víkendovém kurzu a v létě na mezinárodním Orffově týdenním kurzu na univerzitě v Salzburku. V oboru Speciální pedagogika se dál nejčastěji vzdělávám a rozšiřuji své znalosti na seminářích v pražském DysCentru a formou vybraných webinářů především z oblasti specifických poruch učení, poruch chování a prací s nadanými dětmi. 

Nyní pracuji třetím rokem v základní škole ve Vratislavicích nad Nisou jako školní speciální pedagog a učitel hudební výchovy. Cílem mé práce učitele hudební výchovy, je podporovat zájem o okolní svět a život v něm skrze hudbu a vlastní hudební kreativitu, tedy estetickou reflexí životních kvalit. Z našich hodin mohou žáci odcházet s pocitem, že dokáží hudebně přemýšlet a tvořit bez složité teorie. Základ je v hudebním zážitku, který objevují skrze vlastní prožitek hudby a svoji kreativitu. V pohybu, ve zpěvu, v praktickém muzicírování, v tvoření, v příbězích hudebních osobností a v poslechu hudby, se učíme vnímat všechny roviny lidského života od chvil plných štěstí až po náročné životní situace plné existenciálních aspektů lidství. Hudební výchova v kreativním pojetí zároveň prohlubuje v žácích vnímání, cítění, empatii, respekt k sobě a druhým, sebezkušenost a směrem do budoucna také možnost prožít hodnotný, smysluplný a krásný život ve smyslu tvořivého přijímání toho, co přináší.

Ve své pedagogické práci věřím především v sílu důvěrného mezilidského vztahu, který je naprostým základem pro budování bezpečného prostředí ve škole a dále všeho ostatního. Na děti vždy nahlížím v celkovém kontextu jejich originálního příběhu bez zkratek a paušalizujících nálepek. Někdy je to běh na delší trať, ale stojí to za to! Věřím, že výchova a vzdělávání by mělo být založeno na humanistických principech, jež vedou k podpoře rozvoje svobodných, myslících, cítících a zodpovědných lidí. Představuji si školu jako jednu velkou rodinu, kde trávíme společně všichni většinu svého času, a chci tvořit takovou školu, do které bych sám rád chodil jako žák, školu jako místo, kde se přirozeně  potkávají  dospělí i děti a komunikují spolu. Školu, která je vstřícná, respektující a láskyplná.  Představuji si školu, která vede děti k samostatnosti, svobodě a zájmu o okolní svět. S přihlédnutím k mým ideálům a s ohledem na dosavadní praxi, mne napadají tato klíčová slova, která vystihují mé pedagogické principy, z kterých nyní vycházím: pokora, respekt, vstřícnost, profesionalita, otevřenost, laskavost a smysl pro humor.

V budoucnu bych chtěl být součástí pozitivně laděné společenské diskuze, která se týká českého základního školství. Jsem přesvědčený, že v Česku je mnoho kvalitních pedagogů a mnoho kvalitních škol s vynikající praxí, o kterých se vůbec nepíše, o kterých se nemluví, o kterých se neví. Když čtu v běžných sdělovacích prostředcích o základním školství, jsou to vždy jen negativní zprávy o tom, jak je to všechno špatné. Tento fakt také podle mne souvisí s celkovým nízkým sebevědomím učitelů a společenskou prestiží učitelské profese obecně. Více pozitivních příkladů a více dobrých vzorů!