Karel Malík

ZŠ a MŠ Dambořice

Rád bych o sobě řekl, že se snažím být normálním učitelem. Je to jeden z mých pedagogických cílů. Byť to asi zní jako klišé, byl bych rád, aby se v té normálnosti skrývala upřímnost, vstřícnost a lidskost nejen ke svým žákům, ale i k okolí. Rád se takovými učiteli inspiruji a jsem vděčný, že je ve svém okolí mám.

Věřím v dobro člověka a v to, že slušnost by měla vyhrát před silnými rameny, vulgaritou a drzostí. Snažím se být žákům “blízkým učitelem”. Hledat co je zajímá, v čem mohou vyniknout. Být blízkým učitelem vnímám i jako povinnost a ochotu naslouchat jejich problémům a starostem, a tak trochu se za svou třídu i každého zvlášť  “rvát”, když cítíme křivdu. Jsem optimista a snažím se svou náladu předat i mezi kolegy.

Moje učitelská dráha se začala utvářet na konci vysoké školy. V té době jsem již pátým rokem jezdil na náš letní tábor jako vedoucí a práce s dětmi i mládeží mne na něm ohromně bavila. Rozhodnutí, přidat si ke studiu kartografie a geoinformatiky předměty učitelského minima, se nakonec ukázalo jako správná volba. Žádosti o práci jsem směřoval již jen na gymnázia a jednu základní školu - tu naši damborskou. Promiň, kartografie.

Díky skvělým kolegyním a kolegům, jejich radám i přátelské kritice, jsem u učitelství zůstal. I dnes je pro mne kolektiv naší sborovny a podpora vedení hnacím motorem. 

Velkým posunem v mé učitelské dráze bylo odhodlání zapojit se do dění v GEG ČR před více jak deseti lety. Právě tady jsem poprvé více opustil komfort naší školy i mého osobního, introvertního a možná i pohodlného já. Díky GEGu se začaly pedagogické věci kolem dít mnohem rychleji a mně 

“stačilo” jen chtít a nasávat.

Začal jsem více sdílet co umím a znám a oklikou se vrátil k milované kartografii. V posledních letech se profesně věnuji využití digitálních technologií v zeměpise. To je téma, které rád předávám dál kolegům na svých workshopech, konferencích a kurzech. Mezi nimi musím vypíchnout brněnský BUMeeting, který je mou srdeční záležitostí.

Nedílnou součástí mého sdílení jsou stránky Zemmatu. Mým cílem bylo, aby se skrze ně žáci mohli vrátit do témat, která je zaujala. Mohli si zde vyzkoušet pretest, vyplnit pracovní list a třeba mrknout na video z daleké země. Dnes slouží nejen mým žákům, ale i tisícům dalším napříč republikou. A jsem rád, že slouží i mým kolegům.

Rád pozoruji svět kolem sebe. Tím relaxuji. Baví mne schopní lidé a jejich dovednosti. Stejně tak mne baví a naplňují radostí naši žáci, když mají ze sebe a své práce radost. I to je důvod, proč jsem o prázdninách nepřestal dělat stanový tábor uprostřed přírody a v něm se znovu setkávat s řadou svých žáků. Radost.

Mojí největší radostí je rodina, moje žena a naše děti. Radost mi dělá trávit čas v přírodě… sám, s rodinou, kamarády i se svými žáky. A už se moc těším na nový projekt, který letos ve škole rozjíždím - třídenní expedici do českých hor. Věřím, že mne bude bavit.

Závěrem… Chtěl bych, aby žáky moje hodiny naplňovaly dobrým pocitem, že to nebyl promarněný čas.

(Zveřejněno 17. 2. 2025)