Kristýna Muchová

SPŠ Žďár nad Sázavou

„Cokoliv se člověk učí ve strachu a pod tlakem, je zdraví škodlivé, člověk nejprve bojuje se strachem a až pak se zamýšlí nad tím, co se to vlastně učí. S každou novou zkušeností se v člověku tvoří k dané práci vztah, který je spojen s emocemi, jež v daný moment člověk prožívá.“  (Tomáš Baťa)

 

Toto je pro mě myšlenka, která vystihuje moji práci. Práci, kterou beru spíše jako poslání. Je to práce s mladými lidmi, které můžete ovlivnit, inspirovat, motivovat, ale také zklamat a odradit. 

Moje cesta k učitelství byla velmi intuitivní a překvapivě i jednoduchá. Ráda jsem se učila, tak jsem po ZŠ T.G.M. v Bystřici pod Hostýnem, zamířila na Gymnázium L. Jaroše v Holešově. Tam jsem si zamilovala předmět Deskriptivní geometrie a jelikož mě v té době nenapadlo studovat stavební obor, tak jsem šla na učitelskou kombinaci spolu s matematikou. Pro své studium jsem si vybrala přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci.

Hned po škole se v novinách Kraje Vysočina objevil inzerát VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou, že hledají učitele s touto aprobací. To je přece sen každého absolventa, který opravdu chce dělat to, co vystudoval. A když v tom samém kraji bydlí i váš partner, tak to už opravdu není nad čím přemýšlet. Za tu řadu let, co v této dnes už jen SPŠ učím, jsem si ještě stihla rozšířit svou aprobaci o obecnou fyziku na MU v Brně. Dalo mi to nový pohled na aplikace v matematice, které mohu teď nabídnout svým žákům a učit tak v souvislostech s praxí. 

Asi nejvíc moji práci se třídou vystihují slova doučování, didaktika a formativní hodnocení. A i když byla moje cesta k učitelství velmi jednoznačná, tak nejsem učitelkou právě proto, že bych měla ráda matematiku, deskriptivní geometrii a fyziku. Spíš mě od malička bavilo něco někomu vysvětlovat. Používat rozmanité nástroje didaktiky k tomu, abych našla způsob učení pro každého žáka, který chce. To je to, co mě na té práci baví. 

Věřím tomu, že svým přístupem mohu ledasco změnit k lepšímu. Chce to jen nezapomínat na to, že každý z nás byl kdysi žákem a pokud chci někoho něco naučit, tak to určitě nebudu dělat ve strachu a pod tlakem. Vytvořit neúspěšného žáka totiž nedá tolik práce. Ale zkuste takového žáka motivovat k tomu, aby se učil to, co vy považujete za důležité. 

Hodně jsem se jako učitel našla ve formativním hodnocení. Je to pro mě způsob, jak vybudovat žákům kladný vztah k předmětu a nechat je, aby oni sami rozhodovali o tom, jak moc se tomuto předmětu budou ve svém životě věnovat. 

(Zveřejněno 17. 2. 2025)