Jana Urbanová

Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická Liberec, p. o.

Jsem hrdou absolventkou liberecké zdrávky v oboru dětské sestry, kde od 1995 vyučuji odborné předměty. Vedla jsem několik tříd coby třídní, iniciovala jsem uvedení školního časopisu "v život". Vedla jsem skupinu, která zaváděla ve škole sebehodnocení. Podařilo se mi prosadit tvorbu školního odznaku.  Organizovala jsem grantový Peer program, který v Libereckém kraji rozšiřoval povědomí o rakovině prsu a od roku 2009 školu se svým týmem povznáším na výsluní zdravotnického vzdělávání coby ředitelka. Svou nominací na tuto prestižní cenu jsem byla nesmírně potěšena, protože přišla od mého bývalého žáka a studenta. Ten do nominace zaznamenal, že  jsem inspirativní a škola se za dobu, kdy ji vedu, hodně proměnila. Cituji: "Protože energie a inovace, kterou tato škola nese, je velkou zásluhou Mgr. Jany Urbanové a zaslouží si, aby ji znali ostatní, aby mohla motivovat dál." Je moc milé, že jsem viděna těmito měřítky.

Svou volbu profesního směru jsem vždy považovala a považuji za výjimečnou. Sesterské a také pedagogické působení vnímám velmi prestižně a jedinečně.  Neustále se do práce těším a každičký den mne obohacuje. 

 

A jak? Setkáváním s jedinečnými žáky a studenty, kteří zvolili stejnou cestu nelehkého leč překrásného pracovního zaměření. Vnímala jsem a vnímám své žáky a studenty jako parťáky. Společně zvládáme "nástrahy" náročného odborného studia různými formami obohacování výukových metod. Jako například spolupráce nad případovými studiemi, kazuistikami či videy. Dále zpracováváním pracovních listů nebo při  tvorbě myšlenkových map. Velmi podporuji skupinovou tvůrčí práci a zejména také práci s chybou. Mám velmi ráda, když je v hodinách rušno. Kdy dochází ke vzájemným diskuzím nad tématy a nacházením nejlepších cest k té nejdokonalejší péči o nemocné. Jsem poctěna, když se mi daří nadchnout žáky a studenty a sledovat pak jejich cestu. 

 

Co je však to nejvzácnější? To, že již nyní sleduji mnohé z těch absolventů, kteří mi "prošli" rukama, jak přerostli svou učitelku a v mnohém se mohu učit já od nich - skvělých zdravotnických profesionálů se srdcem na dlani. To je mou největší odměnou. A naplňuje mě to velkou nadějí.

 

Má to být medailonek o mé osobě...,ale za mou dosavadní cestou nestojím jen já. Ale mnoho dalších skvělých lidiček (žáků/studentů, spolupracovníků), kteří mě v práci vždy inspirovali, podporovali a motivovali. Proto bych se zde chtěla podělit o to co mi dodává také další energii v mé dosavadní  práci. 

Kromě žáků/studentů jsou to kolegové liberecké zdrávky, kteří mne obklopují. A to nejen ti nejbližší. Nemusíme spolu vždy souhlasit a ne všechno se musí vždy podařit. Ale jsem moc ráda, když mohu s hrdostí konstatovat, že  naše společné budování v liberecké zdrávce odráží motto, kterým jsem se před lety nechala inspirovat a vtiskla ho do života této školy....

" Úspěch není definitivní, nezdar není osudný. Význam má odvaha pokračovat. "

A my si společně uvědomujeme, že úspěchu je treba si velmi vážit, nezdary překonávat a odvážně jít vstříc dalším výzvám. Dokládá to i několikaleté hodnocení managementu kvality, který každoročně vyhodnocuje audit naší získané ISO normy. Jako jediná zdravotnická škola v republice certifikát kvality máme a nyní s excelentními výstupy hodnocení. S pokorou si uvědomuji, že  nic není samo sebou. Mám obrovskou podporu mé drahé rodiny a každičký den si velmi vážím toho co mi v životě bylo doposud dopřáno.