Tomáš Ficza

Gymnázium U Libeňského zámku, Praha

Kolem 16. roku života mi už bylo jasné, že má životní cesta povede dvěma směry. Buď to bude sport, nebo něco spojeného s výukou. Postupem času se ale ukazovalo, že sportovní kariéra nebude nikterak závratná, a to především kvůli tomu, že mě začínalo bavit spíše vysedávat s knížkou a kamarády po kavárnách a hospůdkách (při ovocném čaji, přirozeně).

To mělo sice neblahý vliv na mou sportovní kariéru, ale ukázalo mi to směr, kterým se chci vydávat. Vždy mě bavila komunikace, mluvení, poslouchání, debaty a diskuze. Ale nikdy se nenašlo příliš posluchačů, kteří by chtěli slyšet, jak úžasnou knížku jsem přečetl, popřípadě jak zajímavě kolísají některá slova mezi vzory, či jaké jsou skvělé pomůcky pro zapamatování použití předpřítomného času v angličtině. Nyní mám ohromné štěstí, že je mou prací o svém koníčku mluvit, a především ukazovat jeho krásu studentům.

Ze střední školy mám spoustu krásných zážitků, ale nesu si také jeden negativní, který mě formoval. Doteď si vzpomínám, jak jednou přišla češtinářka do hodiny, již od dveří evidentně naprosto naštvaná, a pravila: „Dnes bychom měli probírat Kafku, ale vy jste tak blbí, že ho nepochopíte.“ Donutilo mě to toho Kafku přečíst a opravdu jsem ho nepochopil. Chci ale, aby toho nikdy žádný můj student nezažil. Když se kouknu po třídě, věřím, že mi tam sedí budoucí překladatelé, vědci, spisovatelé, anebo prostě budoucí šťastní dospělí. A mým úkolem je v nich ten zápal po řešení složitých věcí a po štěstí najít, nikoliv ho uhasit.

Jsem učitel, který má ve svých hodinách spíše rád čilý ruch. Chci, abychom si hodinu prožili, abychom diskutovali, smáli se, ale také objevovali a makali. Jsem zastáncem toho, že se člověk nejlépe učí v přátelské, respektující a pohodové atmosféře. Z mých zkušeností i vyplývá, že čím více jsem byl v určitých věcech autoritářský, tím méně fungovaly. Snažím se autoritu získat ne z pozice toho, že jsem učitel, ale z pozice toho, kým jsem. Trošku mě i děsí, když si nechávám od studentů napsat zpětnou vazbu na půl rok/rok, tak se velmi často objevuje: „Vaše hodiny jsou jedny z mála, kam se nebojím chodit.“

Velmi rád se vzdělávám a chci svou výuku postavit na vědeckém zkoumání. Ohromně mě formovaly mimo jiné tituly jako Zavádění formativního hodnocení, Prokazatelné učení nebo Uč jako šampion. Na druhou stranu beru jako své zásadní heslo také: „Hlavně se neber moc vážně.“ Snažím se tedy o kombinaci vědeckých poznatků s lidským přístupem, protože děti jsou taky lidi.

Kromě výuky jsem také hrdý spolumajitel školící agentury Edumasters, neméně hrdý jsem na spolupráci s nakladatelstvím Edulab. Spolupracuji také se vzdělávacím serverem Learntube, na kterém pro studenty točíme edukační videa. Kurzy a semináře pro učitele, které pořádáme, mě také ohromně naplňují a doufám, že se mi daří předat praktičnost a nadšení, které mi občas na seminářích chybí, když se jich účastním jako posluchač.

Abych ještě nekončil s tou hrdostí, tak jsem otec dvou úžasných kluků a ve svém volném čase miluju sport, především běhání a fotbal. I když se mi podaří občas zaběhnout půlmaraton, tak mi mé sportovní výkony značně ztěžuje můj druhý koníček, a to je dobré jídlo a záliba v řemeslných pivech z mikropivovarů.

(Zveřejněno 17. 2. 2025)