Tereza Podholová

OA a JŠ s právem státní jazykové zkoušky, Liberec

Na obchodní akademii v Liberci jsem už od roku 1992. Nejprve jako studentka (tenkrát pětiletého studia) a hned po vysoké škole jsem se sem vrátila, ale už coby učitelka.  Zkušenosti mám se všemi stupni - od předškoláčků, přes domškoláky na základní škole (1. a 2. stupeň) po studenty na pedagogické fakultě (TUL), kteří u mě vykonávají své praxe, či kolegy učitele, pro které dělám semináře nebo webináře. Tato rozmanitost mi dovolila načerpat hodně zkušeností, které se snažím ve své praxi využít.

Asi mám štěstí, že můj koníček se stal i mým povoláním. Nebo je to obráceně? Každopádně jsem prý už od školky tvrdila, že budu učitelka. Asi si umím představit, že bych dělala něco jiného, ale jsem ráda, že se mohu věnovat tomu, co mě baví a v čem vidím smysl. Nabíjí mě interakce se žáky při hodině, vymýšlení nových materiálů a nových postupů, jak nějakou látku žákům přiblížit, jak je aktivně začlenit do výuky. Také doufám, že v nich probudím zájem o učení obecně, snad i o český jazyk, který vyučuju.

Ve své výuce ráda používám konstruktivistické metody a gradované úlohy. Každý žák tak má možnost rozvíjet se na své úrovni, má možnost podílet se podle svých znalostí a schopností dané látce. Do výuky zařazuji nejrůznější metody RWCT, karty rolí, diskusní techniky, badatelské prvky atd. Skupinová práce je v mých hodinách běžnou součástí, protože se na ní (samozřejmě nejenom na ní) žáci učí dovednosti, které v současné době opravdu potřebují. Jsou to dovednosti, které nejsou každému dané do vínku, a je potřeba na nich v rámci výuky také pracovat. Výsledky v pokroku těchto dovedností nemusím často vidět. Plně se mohou rozvinout až o mnoho let později, když se ze žáků stanou zaměstnanci nebo zaměstnavatelé. O to víc mě těší, když mě po letech žáci potkají a vzpomenou si na to, co jim mé hodiny daly.

V hodnocení se snažím využívat formativní přístup. Cenný je pro mě hlavně postup, i když výsledek nemusí být pro jiného vyučujícího perfektní. Oceňuji snahu problém vyřešit, najít cestu, umět si poradit. To jsou i věci, se kterými se žáci setkají ve svém běžném životě. 

Ač jsem sama na střední škole zažila hodně tradiční hodiny českého jazyka a literatury, tak se u mě nezabydlely. Nikdy jsem nechápala smysl “telefonních seznamů” a učit se o literatuře bez autentického textu. Na literární texty se v mých hodinách díváme očima jednak doby, ve které vznikly, takže krásně prolínáme literaturu s dějepisem. Jednak se v textech snažíme najít i to, co by nám samotným mohlo pomoct - odpovědi na naše otázky, další otázky, pochybování, hodnoty… Takže to prolínáme dál s občanskou výchovou, osobnostním rozvojem a jednoduše a prostě s naším životem. Chvíle, kdy žáci sami pak přicházejí s různými svými pohledy na text, jsou asi ty nejkrásnější a i mě silně obohacují.

Vzhledem k tomu, že každá třída je jiná, připravuji si materiály přímo šité na míru té či oné třídě. Nevyužívám klasické učebnice ani čítanky. Žáci si totiž na většinu věcí dokážou velmi dobře přijít sami. Stačí jim jenom ukázat cestu nebo je trochu na té cestě nasměrovat. V mých třídách se nenajdou ani klasické sešity, protože i zápisy máme hodně odlišné - jako myšlenkové mapy, lapbooky, instagramové příspěvky a spoustu dalšího.

Své jiné pojetí výuky či konkrétně literatury se snažím předávat i dalším kolegům, kteří o to mají zájem. Pravidelně zveřejňuji aktivity a metody použité v mých hodinách na internetu - facebooku či mém webu, kde jsou volně ke stažení i použité materiály. Je-li to pro mě v dostupné vzdálenosti, ráda školu navštívím a na místě se s metodami můžeme seznámit a vyzkoušet si je. Pro větší vzdálenosti volím formu on-line workshopu, který jsem upravila tak, aby i na dálku mohli být účastníci aktivní a všechno si vyzkoušet.

Učení pro mě není jen práce, ale způsob, jak pomáhat žákům růst a objevovat sebe sama. A to je to, co mě na tom baví nejvíc. A to, co mě nejvíc posouvá, je to, když naopak žáci pomáhají růst i mně.

(Zveřejněno 17. 2. 2025)