Vladimír Švarc

ZŠ Rajnochovice

Dovolím si začít otázkou – kolik z nás, kdo jsme propadli kantorskému řemeslu, může říci, že (se) učí v Ráji? S velkou dávkou vděčnosti, neskrývané radosti i přiznané hrdosti můžu společně s mými kolegy a kolegyněmi a věřím, že i s žáky ze Základní školy Rajnochovice – „Školy v Ráji“ prohlásit – mám(e) to štěstí!

Když jsem před půl rokem nastupoval na místo ředitele ve škole, kde působím 17 let, dovolil jsem si našemu učitelskému týmu nabídnout právě toto pojmenování, které jsem již delší dobu nosil v mysli i srdci.

Proč „Škola v Ráji“? Nabízí se inspirace názvem obce Rajnochovice nebo vsazením školy do náruče nádherné valašské přírody. Především však jde o hledání takové cesty a vytváření takových podmínek, aby se celý živý organismus školu tvořící a se školou spojený, mohl dynamicky a zdravě rozvíjet, s patřičnou péčí o vztahy, jež jsou založené na vzájemné otevřenosti, humoru a důvěře. Z tohoto základního předpokladu, z takovéto „živné půdy“ pak může účinněji vzcházet a nést dobré ovoce i celý výchovně vzdělávací proces, který pojímám a mladým se snažím předkládat jako dobrodružnou cestu za poznáním sebe a světa, do kterého jsme zrozeni, a který můžeme sami dále utvářet! 

Hlavním předmětem, který vyučuji je historie (dějepis), pojímaná tak, aby nebyla hysterií, ale mj. prostorem pro růst génia mladých, dialog a inspirací ve zdokonalování se v umění žít!

Ve volných chvílích jsem rád v pohybu, ať už sportovním, tanečním nebo za poznáním, nechávám se oslovovat a překvapovat uměním rozmanitého druhu. Doslova terapeutické účinky cítím při dřevořezbě, kdy tvořím sochy především motorovými pilami. Další jedinečné a tvůrčí chvíle zažívám s partou mých vrstevníků, tedy již déle mladých přátel, v rámci našeho divadelního ochotničení. 

Rád zvu nejen mladé k objevování všech těchto oblastí, ve kterých sám zažívám pocit naplnění a smysluplnosti, inspirace i relaxace a maximum možného se snažím implementovat jak do vyučovacích hodin tak workshopů a přednášek.

Měl-li bych vystihnout alespoň jeden fascinující moment mého povolání, pak je to ten, kdy provázející (paidagógos) se stává provázeným, ten, kdo se snaží obdarovávat, je sám nadmíru obdarovaným!

Takovýto ráj přeji nejen všem svým kolegům nehledě na místo a čas jejich působení, ale vůbec všem lidem.

(Zveřejněno 17. 2. 2025)